BLW vs lžička – co je lepší?
Se zahájením přikrmování jste jistě konfrontování s tím, v jaké formě a konzistenci je nejlepší nabízet jídlo dítěti. Můžete totiž krmit klasicky ve formě pyréčka (nebo kašových mixů) podávaného na lžičce nebo jít na to trošku rebelsky a nechat dítě jíst samo rukama. Každá z těchto metod má svá pozitiva i úskalí. V článku se vám pokusím shrnout pozitiva i negativa každé této metody, ale především vás navést k tomu, že ať už krmíte tak či onak, vždy to lze dělat citlivě a s respektem. 🙂
BLW není o (ne)odstavování
Absolutním módním hitem v přikrmování se v posledních asi 10 letech stala metoda BLW (z angl. baby-led weaning) neboli dítětem řízené jedení – dítě jí rukama a samo si vybírá kolik a čeho chce jíst.
Schválně jsem nenapsala doslovný překlad slovíčka “weaning” jako “odstavení”, protože ani v případě BLW, ani v případě krmení lžičkou nám nejde o to, aby se dítě co nejdříve odstavilo. Příkrmy mají být komplementární k mléčné výživě až do roku, tedy nemají zcela nahrazovat všechno kojení nebo krmení UM. I když je pravda, že při krmení lžičkou se rychleji odbourá celé jedno mléčné krmení, protože dítě může být více zasyceno. U blw je naplnění kompletní dávky chodu pomalejší, což je právě důvod, proč si tuto metodu jedení volí často maminky odhodlané kojit co nejdéle.
Můj názor je však takový, že pokud maminka, která krmí dítě klasicky lžičkou, kojí i nadále na požádání, je malá pravděpodobnost, že jí příkrmy sníží tvorbu mléka natolik, že ho náhle nebude mít dostatek a dítě bude předčasně odstaveno.
BLW není to samé co fingerfood
Když občas projíždím internetové diskuze, nestačím se divit tomu, za co všechno je považováno BLW. Maminky často píšou, věty typu: “To je tak prima, že Toník snědl na oběd špagety rukama.”, ale přitom ráno byl krmený kaší lžičkou. A to je špatné vyložení této metody!
BLW je sice způsob jedení dítěte, ale není pouze o krmení se rukami, na to známe daleko lepší výraz, a to jídlo do ruky (neboli fingerfood). Jídlo do ruky tedy není to samé jako BLW. BLW sice zahrnuje jídlo do ruky, ale jde o mnohem hlubší kontext, mohli bychom říct o filozofii stravování dítěte, pro kterou je charakteristické následující:
- Dítě jí samo. Jídlo se upravuje tak, aby jednotlivé potraviny byly dobře uchopitelné do ruky. Ze začátku se nabízejí cca 2-5 cm dlouhé hranolky nebo kousky zeleniny/ovoce – aby byly delší než je dlaň dítěte. Později se kousky zmenšují, resp. přizpůsobují motorickým dovednostem dítěte. Logicky se nevaří třeba kaše, protože by je dítě nemělo jako sníst. Pro polévky se používají kalíšky/hrníčky, později se dítě učí samo používat lžičku (a příbor).
- Rodina jí pospolu – děti rádi pozorují, co dělají dospělí, a ochotně to napodobují. V jídle to platí ještě víc. Při BLW odpadá speciální dětské vaření a dítěti se servírují taková jídla, která jedí i ostatní členové rodiny. Samozřejmě se zřetelem na specifika dětské stravy, např. sůl, cukr, uzeniny atd. Rodina svého potomka nekrmí, a tak se všichni společně v klidu najedí. Rodiče pouze dohlíží na bezpečné jedení dítěte. Avšak dobu jedení nechávají na něm.
- Jídlo se neváží, dítěti se nabízejí různé potraviny a to, co a kolik toho sní, je pouze na něm samém. Mléčná výživa se má nabízet tak často, jak to dítě vyžaduje, protože je pořád primárním zdrojem energie.
V čem je BLW výhodné
Prostřednictvím přístupu BLW se může dítě opakovaně učit o nasycovacích schopnostech potravin, což je asi jedna z myšlenek, kvůli které BLW získává na popularitě. Dítě si nabízené potraviny vybírá samo, volí své tempo jedení, což mu umožňuje lepší reagování na sytost nebo přetrvávající hlad. Tato vlastnost se zdá být klíčová při vzniku nadváhy a obezity, proto rodiče praktikující BLW metodu rádi prohlašují, že jim díky BLW nevyroste obézní dítě. Nejnovější vědecké práce skutečně dávají do souvislosti hmotnost dítěte a metodu jezení (BLW vs lžička), avšak těch prací je žalostně málo, navíc s ne úplně ideální metodikou. Např. práce z roku 2012 skúmající 155 dětí prokázala zvýšenou incidenci nadváhy u dětí krmených lžičkou, avšak zároveň poukázala na větší počet podváhy u dětí na BLW. Velkou limitaci studie však byla až 32% absence dat o BMI dětí u skupiny BLW a taky fakt, že se děti nesledovaly následující léta, tedy nevíme, jak jsou na tom ve skutečnosti s hmotností teď. Dovolte mi zde říct ještě moje poznámky k asociaci krmení a možného vzniku nadváhy a obezity v pozdějším věku. Nadváha a obezita jsou nemoci, které ve většině případů mají multifaktoriální pozadí vzniku – tedy krmení na začátku života určitě nebude jeden jediný ovlivňující faktor, i když může sehrávat významnou roli. Navíc, rodiče praktikující BLW, jsou často rodiny s vyšším vzděláním, vyšším příjmem a zdravějším životním stylem, což jsou právě faktory, které mají velký vliv na rozvoj nadváhy a obezity.
Další pozitivní nálepka BLW se připisuje preferenci potravin u dítěte. Že když do něho nebudeme cpát obilnou kaši, ale dáme na výběr z vícero druhů zeleniny, ovoce atd., tak si bude umět lépe vybrat do budoucna a zároveň lze předpokládat širší (chuťovou) toleranci potravin. Ve skutečnosti se jednoznačně nepodařilo prokázat, že by byl výběr potravin dítětem ovlivněný metodou jedení, i když byly v observační studii náznaky, že děti na BLW preferují polysacharidová jídla a děti krmené lžičkou zas jednoduché cukry. Tato studie se však nechlubí dobrým dizajnem, takže ji zas nemůžeme považovat za věrohodnou s absolutní platností.
Co považuji nejen já, ale i odborníci, za jednoznačný přínos BLW, je rozvoj motorických dovedností a artikulované řeči. Při krmení lžičkou dítě často nevidí konzumovanou potravinu a jelikož je rozmixovaná nebo pomačkaná, nepoznává její tvary, velikost a často ani původní barvy. Při samokrmení se učí vzít potravinu do ruky, rozpoznává tak její strukturu, tvary, velikost… učí se jí zpracovat dásněmi nebo zuby v puse a až teprve spolknout. Musím však i zde podotknout, že tohle je výhoda jídla do ruky, ne principu BLW jako takového.
BLW může být rizikové
Jako každá metoda, i BLW má svá rizika. Jako nutriční terapeutku mě především zajímá vliv na zabezpečení dostatečného přívodu energie a nutrientů. Protože pokud necháme jedení pouze na 7-měsíčním dítěti, je velký předpoklad, že z pár kousků batátů nebo hrušky, které si s oblibou vybírá, nezíská všechny potřebné živiny. Podle randomizované studie z roku 2017 se však neprokázal žádný rozdíl v kalorickém příjmu mezi dětmi krmenými lžičkou nebo dětmi na BLW. Na druhou stranu nutno podotknout, že matky praktikující BLW často popisují, že dítě vypije mnohem více mléka než sní pevné stravy, což může negativně ovlivnit energetický příjem kojenců starších než 6 měsíců. V tomto věku totiž přestává mateřské mléko zabezpečovat dostatečný zdroj železa, který je vlastně tak trochu promotorem k zahájení přikrmování. I proto se doporučuje začít zeleninovými příkrmy a co nejdříve je obohatit o žloutek a maso (včetně červeného, které je výhodnějším zdrojem železa) – 2 nejlepší zdroje železa.
Moje zkušenosti z nutričního poradenství s maminkami praktikujícími BLW jsou takové, že málokterá maminka, byť vždy s tím nejlepším úmyslem, nabízí od prvních úchopů maso nebo vejce do ruky. Ze spektra uchopitelných potravin, které maminky svým dětem nejčastěji servírují, se tedy domnívám, že může po čase dojít k rozvoji anémie. K mému předpokladu by bylo fajn doložit nějaká data, ale bohužel nám chybí randomizované kontrolované studie, které by to nejlépe demonstrovaly. Podle studie z roku 2015 pod vedením Cameron-a se nenašly statisticky významné rozdíly v příjmu železa mezi dětmi krmenými lžičkou a praktikujícími BLW. Musím ovšem napsat, že do této studie bylo zapojených pouze 9 dětí, což v žádném případě nemůže být nijak vypovídající!
Velkou obavou při praktikování BLW je riziko dušení, což je život ohrožující stav, kdy cizí těleso (v našem chápání potrava) uvízne v dýchacích cestách. I proto je nutno servírovat dítěti jídlo bezpečně – žádné kousky, které by mu mohly uvíznout v dýchacích cestách (typicky třeba bobule hroznového vína, cherry rajčata, ořechy…).
Rodiče, kteří krmí lžičkou nevěřícně kroutí hlavou, že dát dítěti okurku do ruky, aby jí snědlo samo, je z hlediska vzniku dušení příliš velké riziko. Zde je však nutné připomenout rozdíl mezi dušením a dávením. Dávení je totiž u dítěte, které se začíná učit jíst, velice časté a je výsledkem učícího procesu (především toho, že si narve do pusy/rozžvýkne příliš velký kus potraviny, kterou pak ještě neumí dobře spolknout). Obranným mechanismem je zde dávení, při kterém dítě nelapá po dechu jako v případě dušení, ale snaží se potravinu vypudit ze zadní částí dutiny ústní nebo přední částí jícnu – proto ho napíná na zvracení nebo se může i pozvracet. Dávit se ale může dítě velice snadno i kaší.
Z hlediska prevence dávení a dušení ještě musím napsat, že při rozhodování praktikování BLW by mělo být vodítkem i sed dítěte. Pokud dítě ještě samo nesedí, pak je velice obtížné (a z mého pohledu i ne zcela bezpečné) jít principem BLW. Jak totiž budete všechno jídlo nabízet? Na bříšku? To prosím ne – vzájemná poloha trupu a úst není v leže na břiše příznivá pro obranné mechanizmy při dávení nebo dušení. Poloha v lehátku/houpátku/autosedačce nebo na klíně rodiče se zdá být vhodnější, ale dostáváme se opět k začátku, že takhle dítě zas nejí zcela samo – nebude mít dozajista před sebou svůj talířek nebo desku s jídlem, ale rodiče mu kousky budou podávat. Navíc i v lehátku/autosedačce pořád nejde o zcela vzpřímenou polohu. Proto si na to dejte pozor!
No a na konec seznamu rizik mi ještě nedá nezmínit mojí zkušenost z poradenství. Maminky, které chtějí praktikovat BLW se na mě často obrací s prosbou o sestavení jídelníčku, protože po 2 týdnech už nevědí, co dítěti nabízet – pořád samá zelenina, kusy ovoce, ale jak dostat do dítěte rybu, maso, jogurt, luštěniny?… Bohužel musím konstatovat, že jídelníček dětí na BLW není v obecném (mém) měřítku pestrý. Možností je samozřejmě nespočet, ale domnívám se, že většinou maminky postrádají inspiraci, a tak často s BLW končí nebo kombinují jídlo do ruky s lžičkou (což samozřejmě není nijak špatně). Osobně mi taky přijde absurdní vynechat krmení lžičkou v začátcích, když pak dítě lžičku i tak bude na jedení potřebovat. Myslím si, že je fajn učit dítě na to, že polévka se nepije, ale jí se lžičkou, stejně tak, jako se jen málokdy do jogurtu namáčí kousky zeleniny, ale spíše ho jíme lžičkou.
Každé jezení dítěte by mělo být baby-led, tedy řízené dítětem
V závěru si dovolím ještě drobnou úvahu. Je mi totiž velice smutno z toho, jak se polarizuje komunita matek, přičemž jedna skupina odsuzuje tu druhou v tom, jak krmí své děti. Prosím vás, tohle není závod v tom, kdo je lepší! Každému bude vyhovovat něco jiného, a tak je na každé mamince, aby podle potřeb a zájmu svého dítěte zvolila takovou metodu, se kterou bude spokojené jako dítě, tak i maminka. Jsou děti, které dlouho nemají zuby (i když nulový chrup není překážkou v praktikování BLW) a neumí dásněmi téměř nic zpracovat nebo se dáví při každém pokusu o samokrmení se. Pak bude asi velice těžké nechat na dítěti, ať se nají samo! Navíc při striktním držení se pravidel BLW by bylo moc fajn, abyste jedli celá rodina to stejné jídlo. Nevím jak vy, ale my si doma jídlo solíme a taky máme někdy chuť na pikantní vindaloo nebo sladký rýžový nákyp. Myslím si tedy, že taková ta představa, jak dítěti nemusíme vařit jinak, je prakticky dost naivní. Samozřejmě, nemusíme vymýšlet nic jiného než co máme my, ale pokud si chceme vychutnat jídlo tak, jak ho máme rádi, pak se ze společného talíře s dítětem jen stěží najíme.
Pak jsou děcka, která absolutně sabotují lžičku, ať děláte, co děláte a naopak jeví obrovský zájem o všechno, co mohou chytit do ruky. V tomto případě by dobře dělané BLW bylo pravděpodobně velice výhodné. A taky ničemu nevadí, když část dne dítě krmíte (protože třeba pospícháte k lékaři) a část dne ho necháte na pospas uklízečce. 😀 Já například doporučuji maminkám krmícím lžičkou nabízet alespoň jednou denně jídlo do ruky. A pokud chcete budovat kladný vztah k jídlu, což by měla být naše rodičovská povinnost (ne jen povinnost rodičů praktikujících BLW), můžete stolovat jako rodina pospolu nebo nabízet široké spektrum potravin i v mixované podobě při krmení lžičkou. 😉
Navíc mi docela dost vadí chlubení, že dítě na BLW si všechno jedení řídí samo. Že má svobodnou volbu a do žádného jídla není nucené. Že až bude starší, tak se bude snáze rozhodovat, co je pro něho/ni zdravé a co nikoliv. Jako by krmení lžičkou bylo něco naprosto nemorálního. Ano, můžeme lžičku použít jako nástroj pro to, abychom dítě napěchovali jídlem jako husu. Nebo ji taky můžeme dítěti půjčit, ať ví, k čemu je a vědomě s ní dítě krmit. Když otevírá pusinku, dává nám znamení, že chce jíst. Pokud si dá pusu na zámek, pak to do něj tlačit samozřejmě nebudeme. V žádném případě dítě nenutíme jíst. Žádné “ještě za maminku, za tatínka, za sousedku Týnu a naší fenku Betynu…” Prostě když budeme citlivě reagovat na potřeby dítěte, nemůžeme šlápnout vedle. Ať už sedí v sedačce a háže jídlo na zem, protože už nechce jíst nebo sedí v sedačce a dává nám najevo, že tohle byla už poslední lžička.
Zdroje
- Rapley G. Baby-led weaning. In: Maternal and Infant Nutrition and Nurture: Controversies and Challenges (V Hall Moran, F Dykes eds). London: Quay Books. 2005;275–98.
- https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24347496/
- https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/22315302/
- https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4643507/
- https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5710413/
- https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6860516/
- https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/29205569/
8 Komentářů
Jana
says:Děkuji za skvělý článek, přesně něco takového jsem hledala, protože to pro nás za chvíli bude aktuální tema 🙂
V podstatě jste mě utvrdila v tom, že jak to chci dělat, není nesmysl 🙂
Iva
says:Je to krasne napsane. Dneska je tendence delit vsechno na cerne a bile a Vy jste v tom krasne podle me vystihla, ze to tak neni a s prihlednutim k vyvoji miminka se da kombinovat oboje. Dekuji za tak prinosny clanek a sireni osvety 🙏
Eva
says:Planujem kombinovat rozpatlavacie kusy zeleniny s lyzickovymi jedlami. Na materskych forach to priznat samozrejme nemozem (sezrala by ma jedna alebo druha skupina), ale pride mi to proste prirodzene – ja tiez jem jogurt lyzickou a jablko z ruky, tak preco nie aj mimino 🙂
Petra Kuřátková
says:Presne, ako píšete – je to prirodzené a v ničom tým neuškodíte. Ba naopak – vyťažíte maximum z pozitív oboch metód. Ja sama som to tak robila. 🙂
Irena
says:Dobry den, myslim si,ze tato metoda je dost spatna. Jsem asi ze stare skoly, ale moje dcera zije take touto metodou a vubec se mi to nelibi. Nerikam,dat jim neco do rucicky,to ano,ale kazde jidlo? Je to dost nebezpecne a hlavne lenost tech mladych. Chudak dite,kdyz se pri kazdem soustu dusi. Libilo by se to Vam,dospelym? Dusit se? Kdo tuto metodu vymyslel,je u me pekny kreten. Ty mladi de dnes chytnou vseho,co je na internetu. Neberou rady ze zivota. Za chvili nekdo prijde na to,ze kojence posadis na parapet a budes cekat,jak to dopadne. Jestli spadne a nebo se zpet vrati oknem. To je teda slavna metoda BLW. Nesouhlasim s touto metodou a to ani nahodou!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!🙁
Petra Kuřátková
says:Dobrý den, rozumím Vašemu rozhořčení. Je v pořádku, že se Vám to nelíbí a jste pro krmení lžičkou. Tato metoda krmení není pro každého, především kvůli těm strachům a dezinformacím. Pokud rodič neví, jaký je rozdíl mezi dušením a dávením, jak to poznat a jak dítěti případně pomoct, jak správně bezpečně pokrmy připravovat, poté nemůže tuto metodu krmení provádět. To je logické. Pokud je podávané jídlo bezpečně připravené a naservírované, dítě ve správné poloze krmení, rodič nevkládá kousky do pusinky, ale nechává to na dítěti, které neustále pozoruje, poté je riziko dušení velice malé, srovnatelné s lžičkou. Pokud jste se nad tím doposud nezamýšlela, zkuste zadumat, jaké nutričně plnohodnotné jídlo byste touto metodou servírovala – je to mnohem těžší vymýšlet, než něco s něčím smíchat a vymixovat a nakrmit. Nemluvně o té práci po dokrmení se. Tedy, jako lenost dnešních rodičů bych to rozhodně nevnímala. Každý ať si vybere, co mu vyhovuje, ale především, co vyhovuje dítěti! Mám v poradní mnoho rodičů s dětmi, které odmítají v jistém období lžičku a jediný způsob, jak je nasytit je nabízení jídla do ruky. Nevěřila byste, ale děti se takhle často rozjedí a třeba kombinují i oboje. Vše je v pořádku.
Ivet
says:Dobrý den, sice je už článek starší, ale ne zas tak moc, abych si odpustila komentář.
Musím říct, že je poměrně hezky napsaný. I když je tu pár věcí, se kterými nemůžu souhlasit, je tu zase spousta věcí, které přinášejí střízlivý pohled na věc.
Ale přeci jen je tu jedna část, se kterou musím nesouhlasit a na kterou chci reagovat.
A to je zmíněný nedostatek železa po 6m života a jeho souvislost s kojením.
Věta “V tomto věku totiž přestává mateřské mléko zabezpečovat dostatečný zdroj železa, který je vlastně tak trochu promotorem k zahájení přikrmování.” je bohužel jedna z velmi častých nepravd a mýtů kolujících o kojení a příkrmech.
Mateřské mléko je naopak NEJDOKONALEJŠÍ ZDROJ ŽELEZA. Mateřské mléko je také jediný přirozený zdroj, ze kterého se vstřebává minimálně 60, ale údajně 70-80% železa a tomu se absolutně žádný příkrm nemůže rovnat. I když má maso větší množství železa, nevstřebá se z něho takové množství, jako z mateřského mléka. Informace si můžete ověřit například na stránkách Mamila.sk, jakožto na stránkách jediné evidence based organizace v ČR zabývající se kojením. Také jsou tyto informace na různých dalších stránkách o výživě a dokonce i na Wikipedii.
Nedostatek železa taktéž není způsoben tím, že maminka kojí a např. nedává příkrmy. Nedostatek železa je nejčastěji způsoben okolnostmi při porodu nebo v těhotenství, nejčastěji tím, že se miminku nenechá dotepat pupečník, nebo se miminko narodí předčasně nebo císařským řezem. Anémie s kojením vůbec nesouvisí. I maminky, které samy mají anémii, mají v mléce přesto dostatek železa pro miminko.
Kojení je naopak prevencí nedostatku železa, velkým pomocníkem při řešení anémie a nejdokonalejším způsobem, jak do miminka zdravě a přirozeně železo dostat v nejlépe stravitelné a vstřebatelné podobě. Takže když už dojde k anémii, ideálním řešením je začít co nejvíce kojit, nikoli do miminka cpát jídlo a kojení ukončit nebo omezit. Řešením také může být nějaký jednorázový doplněk pro miminko.
Vím, že jste to v článku nijak nevyvracela, jen to chci uvést na pravou míru. Mějte se krásně a děkuji za článek 🙂
Petra Kuřátková
says:Dobrý deň Ivet,
ďakujem vám za komentár a vyvolanie diskusie. Budem rada reagovať. Aj napriek tomu, že materské mlieko je jedinečným zdrojom živín, nie je najdokonalejším zdrojom železa v období po 6. mesiaci veku. Rozhodne sa to nedá takto paušálne tvrdiť. Kopírujem vám citáciu z vydávanej knihy Začíname s príkrmami, kde sme text s autorkami i ozdrojovali: “Koncentrácia železa a zinku v materskom mlieku počas prvých mesiacov rapídne klesá a okolo 6. mesiaca už nedokáže pokrývať potreby dojčaťa. Množstvo železa v materskom mlieku je už od začiatku veľmi nízke, preto sú dojčatá závislé predovšetkým na svojich zásobách. Tie sa ale okolo 6. mesiaca vyčerpávajú.” Toto nie je mýtus, ale fakt, o ktorom vedia všetci odborníci. Preto je dôležité zahájiť príkrmy s ukončeným 6. mesiacom, dokonca niektoré deti sú ohrozené vznikom anémie z deficitu železa už skôr, okolo 4.-6. mesiaca veku, v závislsoti na množstve faktorov, hlavne na faktoroch prenatálnych a tesných postnatálnych, presne, ako píšete. Materské mlieko ešte stále plní dôležitú zložku stravy a do roka je absolútny živinový základ, ale po 6. mesiaci veku nesmie byť exkluzívny (jediný) zdroj, dieťa už musí začať s príkrmami (a nielen kvôli železu a zinku)! V texte nikde nepíšem, že anémia súvisí s dojčením, ale rozhodne nesúhlasím s tým, že by materské mlieko bolo riešením anémie. WHO, i Česká a Slovenská pediatrická spoločnosť apeluje na príkrmy s dostatkom železa od ukončeného 6. mesiaca veku. Ak rodič začne v ukončenom 7. mesiaci a mesiac podáva len zeleninu, môže sa dostať do situácie, že dieťa bude skutočne anemické. To, v akom veľkom riziku je, samozrejme nemôže vedieť. Netreba dojčenie ukončovať, to sú nevhodné rady, dojčenie je naďalej možné kedykoľvek na požiadanie, ale rozhodne treba riešiť prikrmovanie, prípadne suplement – v závislosti na závažnosti anémie. Len dojčením anémiu rozhodne neupravíme, to vidíme my zdravotníci z praxe. Vážim si, že podporujete dojčenie, ale žiaľ ste to neuviedla na pravú mieru. Dovolím si ako profesionálna laktačná konzultantka a zdravotník tvrdiť, že občianske združenie Mamila nie je jediná evidence based organizácia u nás – dokonca si dovolím tvrdiť, že mnohé z ich tvrdení absolútne nie je evidence based. Nechcem na nikoho ukazovať prstom, len reagujem na nepravdivosť vášho tvrdenia.