Věčné dilema. Kupované nebo domácí? Jaké příkrmy jsou ty nejlepší? Jedni by vám poradili vařit pouze doma, z lokálních surovin, vždy čerstvé, nijak zpracované (ani zmrazené nebo zavařené – jinak je to bez živin, tvrdí) ani ochucené. Dětem (podle jejich slov) nepatří průmyslově zpracovaná strava. No a pak jsou rodiče, kteří si myslí, že je lepší variantou (zvláště při prvních soustech, kdy toho dítě i tak moc nesní) zvolit kupované skleničky, kde je (podle jejich slov) zaručeno vytříbené složení stran makro i mikroživin, a kde nehrozí zátěž nevhodnými látkami, třeba těžkými kovy.

Vím, že mnoho z vás má na toto téma již vyhraněný názor. Občas mi ale napíše maminka, jak to s těmi kupovanými příkrmy je. Jestli je to až takové peklo, nebo by je mohla koupit třeba jako variantu příkrmů na dovolené. Nebo dostanu zprávu od vyčerpané matky 3 dětí, která k tomu zápřahu doma pracuje ještě částečně ve firmě a chce poradit, která značka kupovaných příkrmů je nejlepší, protože bez této vymoženosti by s časem nestíhala. Nebo píše táta, který si neví rady s chutěmi svého syna – nic jiného než kupované skleničky konkrétní značky nechce a ptá se, jestli mu tím nějak neškodí. On totiž, není prý žádný kuchař ani znalec zdravé stravy.

Každá mince má 2 strany. A předtím než jakoukoliv zamítnete, pojďme se na ně podívat.

Z kupovaného příkrmu nemusíte mít výčitky, ale dobře vybírejte!

Stačí rozdělat víčko, ohřát a podat na lžičce. Kupované příkrmy jsou pohodlným a rychlým řešením. Díky sterilizaci jsou bezpečné, protože jsou mikrobiologicky nezávadné. To při domácí přípravě zaručeno nemáte. I proto se kupované příkrmy vyloženě hodí na cestování mimo domov. Navíc se jedná o potravinu pro zvláštní výživu, která podléhá jako schvalovacím, tak i kontrolním legislativním procesům. Jinak řečeno, nesmí např. obsahovat rezidua konkrétních pesticidů nebo určitých přídatných látek. Kontrolují se (přísněji než jiné potraviny) pak konkrétní šarže pro obsah, třeba těžkých kovů, dusičnanů atp. To, že by byly tyto příkrmy vytuněné po nutriční stránce (daleko lépe jako domácí) bych však neřekla. Je potřeba číst etikety, protože někdy natrefíte na skleničku s masem, ve které je podíl masa v masové složce 40 % a zbytek tvoří voda a rýžová mouka. Jindy je tam masová složka v celé své kráse a objemu. (Jen pro upřesnění, voda a rýžová mouka samozřejmě kojenci nevadí, jde ale o to, že pokud chci maso, tak nechci i vodu a mouku – nejedná se tedy o kvalitní výrobek). Někteří výrobci také přidávají do příkrmů cukr nebo zbytečná aromata a zahušťovala. Dnes ale najdete na trhu více těch lepších kvalitnějších druhů, bez přidané soli, cukru, v bio kvalitě nebo s farmářským masem s perfektním složením zeleniny, oleje a jiných komodit. Stačí jenom číst a vybírat.

Nenechte se zmást

Vyhláška o potravinách pro malé děti nařizuje označovat na etiketě věk, od jakého je daný příkrm pro děti vhodný. Typicky se tedy na obalu výrobku např. dočtete, že “příkrm je vhodný od ukončeného 8. měsíce” a tato informace bude značena i graficky jako 8m+. Většinou se obsah skleničky skutečně shoduje s vědeckými poznatky o tom, v jakém věku je vhodné daný soubor potravin dítěti podávat, nicméně pravidelně narážím na to, že třeba příkrm s jahody je někde označený jako 12m+, i když podle současných poznatků o alergenech mohou být jahody zařazeny již od počátku nabízení ovoce, tedy není potřeba čekat až na první narozeniny. Někdy má jahodová přesnídávka zas označení vhodnosti 5m+ nebo 6m+. To samé platí s lepkem. Jsou značky, kde najdete přítomnost lepku v příjmových skleničkách již od 6. měsíce a pak i takové, které mají napsáno od ukončeného 8. nebo dokonce 10. měsíce. Podle mě to zbytečně mate rodiče a vytváří tak chaos v orientaci při zavádění příkrmů.

Nevýhody “skleniček”

Velkou nevýhodou skleniček je konzistence. Pro počáteční seznamování s nemléčnou stravou se zdá být nabízení polotekutého pyré výhodné, nicméně kojenec by se měl seznamovat již od počátku přikrmování i s hrubší konzistenci nebo s jídlem do ruky. Samozřejmě záleží na orofaciálních svalových dovednostech a na motorických zručnostech, nicméně mixovat úplně dohladka nebo dokonce pasírovat se paušálně nedoporučuje. Mnoho dětí si na tuto konzistence velice ochotně zvykne a pak mají rodiče problém cokoliv tužšího do dítka dostat. Jsem však ráda, že vícero výrobců (Hami, Hipp, Bebivita, BabyBio…) se snaží řadu skleniček od vyššího věku připravovat i s kousky, takže třeba 10 měsíční dítě nemusí jíst polotekutou hladkou konzistenci, pokud se rodič rozhodne podat mu kupovanou skleničku.

Druhým negativem může být vůně a chuť. Jsou skleničky, které chutnají výborně, celkem obstojně, nebo najdeme i takové, které jsou přímo nechutné. I když každý by na konkrétní druh příkrmu mohl mít chuťovou paletu zcela jinou, pravděpodobně se shodneme na tom, že kupované příkrmy voní i chutnají jinak! A díky kombinaci konzistence a specifické chutě není raritou, že dítě, které jí pouze nebo převážně kupované příkrmy, může časem odmítat domácí stravu (ano, vím, že to může být i opačně, i já osobně znám případy, kdy bylo dítě ochotno jíst pouze kupované skleničky, dokonce pouze konkrétní značky – tam bych se pak zamyslela nad tím, proč domácí nechutná – jestli nevyhovuje konzistence, kombinace potravin nebo třeba olej, bylinky atd.).

U přikrmování ze skleniček často vnímám i tlak na dojedení, resp. velikost porce. Většina skleniček pro 6m+ je 150g, i když dostaneme výjimečně koupit i menší (a i větší, samozřejmě). Tato gramáž evokuje, že tohle je ta nutná porce pro naše dítě, přitom WHO doporučuje přikrmovat dítě do 8. měsíce zhruba 1/2 250 ml misky. Navíc většina dětí v začátcích není ochotna přijímat velké porce, velká část dětí začíná s příkrmy opravdu až v ukončeném 6. měsíci a 150 g by bylo v těchto začátcích neúměrně moc. A pokud bychom se bavili o ovocných přesnídávkách, pak je pro 6.-11. měsíční miminko víc jako 100g ovocná přesnídávka za den už zkrátka moc. I když většinou nemají děti problém sníst i 200g naráz. Nezapomínejme na to, že dítě by mělo sníst do roka zhruba 100 g ovoce (v 1 nebo ve 2 denních porcích ve velikosti pěstě nebo dlaně dítěte). Pokud nabízíme ovoce více, pak zákonitě ochuzujeme dítě o jiné, ne méně důležité potravinové skupiny, jako např. zeleninu, maso, vejce, luštěniny, obiloviny a jiné. Ani dospělým bychom paušálně nedoporučovali třeba 400 a více gramové porce ovoce denně přesně pro ten stejný důvod.

Kdybychom si spočítali, na kolik nás vyjde měsíc přikrmování ze skleniček, celkem jistě bychom se dostali na vyšší částky než kdybychom příkrmy vařili doma. Na druhou stranu při zakoupení hotového příkrmů se nemusíme párat s nádobím a ušetříme i za energie.

Domácí je domácí

No jasně. Jaké si to uděláš, také to máš, že jo? Domácí příkrm je logicky ekologičtější, finančně výhodnější a v první řadě ho můžeme daleko lépe připravit na míru našemu dítěti podle toho, co má rádo nebo co bychom do něj potřebovali dostat. Můžeme se i lépe vyhrát s chutěmi (já např. ráda používám různé druhy vhodných bylinek a koření nebo třeba lahůdkové droždí, což v kupovaných skleničkách většinou postrádám), konzistenci (můžeme vymixovat, pomačkat nebo jen nakrájet, nasekat…) a hotový příkrm nemusíme podávat tzv. “all in one”, ale můžeme učit na zvlášť chuť třeba bramborové kaše, zvlášť chuť masa, vejce, luštěnin, zeleniny atd.

U domácích příkrmů známe také poměr surovin, což je výhoda u dětí, které jsou vybíravé a nesnesou velké dávky třeba masa nebo rajčat atp.

Obsahuje domácí strava více vitamínů?

Často zmiňovanou výhodou domácí stravy je, že obsahuje více vitamínů. Záleží však na tom, jaké vstupné suroviny použijete, jako a jak dlouho je připravujete (a tepelně upravujete) a také, zda hotový příkrm hned spotřebujete nebo uchováváte v chladu nebo mrazu. Pokud totiž použijete zvadlou mrkev (klidně i BIO), kterou zalejete studenou vodou a budete ji trápit v hrnci 40 min. a příkrm následně rozmixovaný uchováte v mrazáku do příště, pak jsem si jistá, že kupovaná sklenička s mrkvovým pyré bude na tom (co se obsahu vitaminů týká) o dost lépe. Pamatujte na to, že vitamíny nejsou hlavním kritériem, pro který miminko musíme přikrmovat a podle kterého volíme konkrétní potraviny. Hlavním hnacím motorem by mělo být železo! (O tom si můžeme přečíst v tomto článku).

Co si z toho vzít…

Po nutriční stránce nebude v kupovaných kontra domácích příkrmech takový rozdíl. Vždy půjde o složení konkrétního jídla, potažmo celého jídelníčku dítěte. Záleží tak pouze na vašem rozhodnutí, čemu budete dávat přednost nebo čemu budete více důvěřovat. Ať už budete vařit doma, nebo vybírat v obchodě skleničky, dávejte vždy přednost kvalitě a čerstvosti.