Kdy začít s příkrmy

Kdy miminko začít přikrmovat nemléčnou pevnou stravou je asi nejčastější otázka maminek. Tato nevědomost jistě pramení především z protichůdných názorů nejen zkušených maminek několika dětí, ale i samotných odborníků – pediatrů, nutričních specialistů, laktačních poradkyň atd. K nejistotě potom vedou i téměř odlišná vyjádření různých předních institucí:

1. WHO (Světová zdravotnická organizace), starší doporučení ESPGHAN (Evropská společnost pro dětskou gastroeneterologii, hepatologii a výživu), AAP (Americká akademie pediatrie) – které říkají výlučně kojit 6 měsíců a poté pokračovat v kojení s příkrmy minimálně do 2 let a déle tak, jako to vyhovuje matce i dítěti.

2. Na druhé straně barikády (pomyslné hranice výlučné mléčné stravy) stojí doporučení EAACI (Evropské akademie alergologie a klinické imunologie) a nejnovější doporučení ESPGHAN, které zas radí začít s příkrmy dřív než po ukončeném 6. měsíci věku dítěte, a to v období mezi 17.-26. týdnem věku, a to především z důvodů výhod brzkého vystavení imunitního systému na antigeny (alergeny) v potravě. Tohle doporučení je u nás známé pod názvem imunologické okno, o kterém se rozepíšu v dalším článku. Dřívější zahájení přikrmování, tedy před ukončeným 4. měsícem, je naopak i z hlediska vzniku alergii rizikové.

Aby to nebylo tak málo komplikované, rozlousknutí, kdy je výhodné s příkrmy začít, může komplikovat i fakt, že ne všechny děti jsou výlučně kojené, a tedy takováto doporučení nemusí zcela uspokojovat maminky krmící umělým mlékem. Možná i proto se česká společnost často k této otázce staví tak, že dítě na náhradní kojenecké výživě často začíná s příkrmy dříve než dítě výlučně kojené – právě od ukončeného 4. měsíce- tedy od 17. týdne věku. Maminky s problémovou laktací (a nebo i děti s dokrmy) jsou pak ještě specifičtější skupina, kdy se hraje někdy o čas a vyčkává se, aby se laktace udržela a dítě tak získalo co nejvíce z benefitů MM a nemuselo se přistupovat k UM. Na druhou stranu panuje zbytečná obava, že při zahájení příkrmů se tvorba MM zastaví a dítě tak nebude již dále kojeno. Jsou děti, které jsou ve stravě spíše pomalejší, snědí třeba 2 lžičky i po 2 měsících přikrmování, déle jim zkrátka trvá než přijdou na to, že je pevná strava chutná. Některé děti jsou naopak jedlíci již od samého začátku. Neznamená to však, že takový jedlík si pořád rád nepošmakuje na mléčku. A pokud chcete laktaci s příkrmy udržet, pořád kojte na požádání (eventuálně odstříkávejte) – mléko (či už MM nebo UM) je totiž základ jídelníčku až do roka, na to myslete!

Tak nebo tak, důvodů pro zahájení komplementární výživy (tedy pevné stravy navíc k té mléčné) je hned několik. Důvodem číslo jedna je fakt, že mateřské mléko v období zhruba po 6 měsících již nestačí pokrývat nároky rostoucího dítěte na železo, které je potřeba nejen pro krvetvorbu, ale také pro správné dozrávání mozku, a tedy k dobrému psychomotorickému vývinu. Dalším důvodem je jistá prevence potravinových alergií. Je totiž prokázáno, že pokud se dítě v tomto období pravidelně (tedy opakovaně) setkává ve své pestré stravě s potenciálními alergeny, bude mít menší riziko vzniku alergie v pozdějším věku. Posledním důvodem, který mě k tomu ještě napadá je, bezesporu, seznamování se s novými chutěmi, vůněmi, konzistencemi, barvami, texturami,… učení se novým dovednostem jezení potřebných pro další sociální život, o které bychom při pouze mléčném krmení dítě ochudili a o které má v tomto věku cca 6 měsíců většinou dítě ohromný zájem.

Jak se tedy rozhodnout?

Pokud ještě nemáte jasno, co by pro vás bylo nejvýhodnější, dejte na potřeby svého děťátka a jistě nešlápnete vedle.

  • Neprospívá váš 4-měsíční drobeček ukázkově nebo stagnuje na váze? Čekat do ukončeného 6. měsíce by v tomto případě asi nebylo zcela správné.
  • Máte doma třeba 5. měsíční miminko, které na vás toužebně kouká a slintá při vaší večeři? Není důvod příkrmy odkládat. Jedním ze znaků připravenosti kojence na přikrmování je právě zájem o jídlo.
  • Je vaše ratolest spíše prsař, hezky prospívá a nic jiného ho moc netankuje? Pak bude v pořádku klidně počkat do konce 6. měsíce.

Která denní doba je pro první příkrm ideální?

Dobrá. Máte rozhodnuto a jdete na věc. Akorát si ještě nevíte rady, kdy příkrm přes den podat. Ráno, na oběd, někdy odpoledne nebo snad k večeru? Inu, obvykle se začíná s obědem, a to z čistě praktického hlediska. Dítě je většinou po dopoledním spánku odpočaté a bude mít tedy větší tendenci vám jídlo nevyflusnout a spíše se pro novou akci nadchnout. A také zbývá dostatek času do večera na odsledování případných nežádoucích reakcí. Večer je proto horší než oběd a snídaně se obvykle zavádí až jako poslední. Ne že by to bylo nutričně jedině správné, ale spíše to je výsadou dětí, že chtějí po ránu „mlíčko“ – králíka s cuketou vám tehdy nejspíš nebudou chtít. 😀

Někdy se také píše, že dítě je na přikrmování připravené tehdy, pokud již funguje osa ruka-oko-pusa (poznáte tak, že si dítko hraje s ručičkami, strká si je do pusy apod.) a umí aktivně držet hlavičku – což děti kolem 4. měsíce už umí (pokud tam ovšem není nějaký vývojový problém). Co ale většinou neumí, je aktivní sed, i když to je jeden ze znaků, o kterém se v literatuře taky píše jako o znamení připravenosti. Aktivní sed je však motoricky náročná dovednost, kterou děti získávají až v pozdějším věku, většinou po lezení. Pokud jste je ovšem aktivně neposazovali mnohem dříve. Nejeden fyzioterapeut by mi teď dal jistě za pravdu a radil vám děti aktivně neposazovat až doté doby, než začnou sami sedět. A to už budou hamat i něco jiného než vařenou a zmixovanou dýni. 😉

Houpátko nebo autosedačka mohou být pro účely pár měsíců krmení praktické a vhodné. Další možností, jak krmit nesedící dítě je v náručí v poloze klubíčko.

Závěrem…

My maminky býváme obecně hodně nedočkavé a rády bychom vše urychlily. Pamatujme, že není však kam spěchat – děťátku nic neujde, pokud příkrmy odložíte na později než na ukončený 4. měsíc, jak nás do toho často tlačí reklama a etikety dětských skleniček. I to imunologické okno pak ještě stihnete, ale o tom zas příště.

Dotaz k zavádění příkrmů v jedné fb skupině – obdobné čtu denně

Zdroje: